Spojování součástek pájkou
Pájení je velmi rozšířená metoda spojování různých součástek bez tavení. Používá se pojivo zvané pájka nebo tavidlo. Proces pájení se zdá být poměrně složitý jen zdánlivě. Teplota musí být vyšší než teplota tání pájky. Této teploty musí dosáhnout pájka i pájenou součástku.
Metody pájení:
- pájení (teplota vyšší než 450 °C);
- měkké pájení (teplota nižší než 450 °C);
- vysokoteplotní pájení (teploty vyšší než 900 °C).
Pájení je vedle svařování nejoblíbenější metodou spojování. Je známá již od doby 5 000 let př. n. l. Pájí se kovy i nekovy. Pájíme materiály, jako je grafit, keramika nebo sklo. Páječka je velmi praktické zařízení, které lze označit za základní vybavení domácí dílny. Zařízení se používá pro různé opravy v domácnosti. Správně provedené pájení zajišťuje trvanlivost, stabilitu a také estetiku. K pájení stačí základní znalosti práce s kovem. Pojivo je také známé jako pájka. Pájení probíhá při teplotě, která nevede k přetavení.
Z fyzikálně-chemického hlediska je pájení spojeno s následujícími procesy:
- difúze,
- přilnavost.
Páječka
Páječka je bezpečné a přesné zařízení. Nejdůležitější otázkou je optimální teplota. Měkké pájení se používá při domácích pracích a má mnoho výhod. Lze ji provést svépomocí pomocí jednoduché pájky. Je třeba poznamenat, že pájka má amatérské i profesionální využití. Pomocí pájky lze opravit zástrčky, přerušené vodiče a vypínače.
Typy páječek:
- odolnost,
- transformátory.
Měkké pájení se používá pro následující práce:
- Oprava potrubí,
- utěsnění střechy nebo okapů,
- připojení elektrické instalace,
- kombinace elektronických obvodů.
Je třeba zdůraznit, že pájení je díky vysoké pevnosti spoje osvědčenou metodou. Pro pájení je nutná technická a materiálová příprava.
